Pamír – Zaalajský hřeben 2012

Tomášův deník - den 16

1.8.

Budíček v půl šesté, vyrážíme v osm. Slunce svítí, všechno je ale pěkně zmrzlé, takže poprvé bereme mačky. Pomalu stoupáme k sedlu Korženěvského a Bára toho začíná mít dost. Posledních asi 200 metrů jde bez batohu, pro který se Matěj ze sedla vrací.

Před jedenáctou jsme v sedle. Pro Báru s Matějem je to dnes konečná, my s Petrem lezeme dál v naději, že dokážeme projít traverzem do Sedla Krylenko. Stoupáme strašně pomalu, svah je měkký a sníh hluboký, je to nesmírně vyčerpávající. Za hodinu a tři čtvrtě drsné dřiny vystoupáme pouhých 150m! Prakticky celé tohle stoupání táhl Petr,  byl to od něj opravdu velký výkon. Tenhle úsek byl jednoznačně nejtěžší za celou dosavadní expedici.

Máme toho dost, takže do traverzu nejdeme. Hlavně ale se nám traverz nelíbí, je to hodně strmé...

Končíme asi ve dvě, v nadmořské výšce 5640m. Máme toho oba dost, vykopat plošinu pro stan je pro nás obrovský úkol, potácíme se tu sem a tam. Zbytek dne odpočíváme.

Večer máme spojení s Matějem, zítra prý půjdou za námi. My si zatím dopřejeme volný den a počkáme tu na ně. Pokud vyrazí brzy ráno mohli by to mít lehčí, svah by mohl být zmrzlý.

To, že nepůjdeme do traverzu na Krylenko de facto znamená, že se nepokusíme o Lenina. V jeho hřebeni jsou navíc nejméně dvě místa podobná tomu, které jsme dnes museli projít. Tam bychom za současných podmínek asi vypustili duše...