Pamír – Zaalajský hřeben 2012

Tomášův deník - den 4

20.7.

Vstáváme kolem sedmé, kupodivu už docela srovnaní s časovým posuvem. Po snídani balím a jde to těžko – je těch věcí nejak moc...

Kolem desáté doráží auto, o chvíli později i delegátka ASIA MOUNTAINS s naším povolením do pogranzony. Platíme jí  (dvě noci v hotelu, dvě cesty, povolení) celkem 940,-€ a můžeme vyrazit.

Cestou ještě bereme benzín na vaření – 9 litrů. (poznámka po příjezdu – bylo to akorát, spotřebovali jsme celkem 8l). Máme domluvenou, že nás dovezou přímo do Bardoba.

Silnici si pamatuji z cesty na Pik Lenina před deseti lety – ale nepoznávám ji. Je široká, s perfektním asfaltem. Jen přes sedlo Taldyk to ještě není úplně hotové, vypadá to ale, že to letos stihnou. S naší cestou před deseti lety ani s naším Tádžickým cestováním se to vůbec nedá srovnávat, tohle je komfort.

Ve tři jsme u hraniční kontroly Bardoba. Když prý nejdeme přes hranici, naše pasy je nezajímají. Po povolení se nikdo neptá.

Ve čtvrt na pět máme přebaleno, jsme přezutí a vyrážíme. Po 200m nás volají zpět nějací vojáčci a kam že prý jdeme. Znovu vysvětluji (papír vidět nechtějí) a znovu jsme propuštěni. Urazíme dalších asi 300m a zase na nás hvízdají a volají nás zpět. Tentokrát s námi chce mluvit velitel! Tváří se náležitě velitelsky nasraně, vykládá mi o pohraniční zóně atd. Říkám, že máme povolení od agentury a to jsem neměl dělat – vyjede na mě, že oni jsou vojáci a žádná agentura pro ně nic neznamená. Má koneckonců pravdu, i když  v Kyrgyzstánu prolezlém korupcí zas možná tak úplně ne. Já se to každopádně snažím žehlit, vysvětluji, že agentura byla v té věci jen prostředník. Povolení vypadá důvěryhodně, prostuduje ho a mávne rukou – můžeme jít.

V šest hodin jsme zmizeli vojákům z dohledu, nacházíme místo u vody a stavíme stany. Ušli jsme jen asi 2,5km, ale nemá cenu se někam hnát, dneska určitě ne.

Večer občas trochu sprchne, slyšíme hřmění, fouká, je celkem chladno.

Bára má dneska narozeniny, dopíjíme na její počest džin z tax-free shopu na Ruzyni.