Jak tenhle den viděli: | |
Petr | Bára |
Se vstáváním nespěcháme, ale stejně jsme vzhůru, protože všude kolem řvou svišti jako zjednaní.
Vyrážíme až v jedenáct. Je krásně a míříme do doliny. Jdeme vždycky 40 minut, pak je pauza. S těžkými bágly je to tak akorát. Po druhém úseku zjišťuje Petr, že ztratil jednu z bot, co měl na batohu. Naštěstí měl celou dobu zapnutou GPS, takže se stačilo cca kilometr vrátit po čáře a bota se našla. Jinak se za těch 40 minut pokaždé posuneme zhruba o 2 km. Po třetím úseku začíná Matěje fest bolet hlava. Posouváme se ještě asi o 400 m a stavíme stany.
Já s Bárou jdeme na aklimatizační vycházku na přilehlou stráň. Petr se cítí aklimatizovaný z Alp a Matěj si jde raději lehnout. Stoupáme celkem v pohodě o 340 metrů (do 4020 m n.m.) a zase sestupujeme. Matěj si zatím dal brufen a cítí se líp.
Vaříme, vydatně se krmíme. Já i Bára jsme zatím výšku zvládli v pohodě, Petr je OK, doufejme, že zítra bude i Matěj.
Jen ten batoh – je to hrůza. Tlačí mě do země, drtí záda, od bederáku mám otlačené boky. Je to úmorná a zničující dřina.
Zítra bychom se možná mohli dostat k čelu ledovce, uvidíme.
Když jsme se vraceli pro botu, našel Matěj prázdnou lahvičku od opalovacího krému Dermacol, musím se doma zeptat Paliče, jestli je to bordel po nich.