Jak tenhle den viděli: | |
Petr | Bára |
Vstáváme v sedm, je jasno. Po deváté vyrážíme. Nejprve zkouším držet směr na červené skály, ukazuje se ale, že bude lepší držet se na levém břehu kalné říčky. Jsem nervózní a spěchám, protože vím, že zleva se zanedlouho připojí hlavní tok z Leninova ledovce. V deset jsme u něj. Voda sice teče celkem prudce, ale není moc hluboká, to se s našimi brody z doliny Tanymas před dvěma lety nedá srovnávat.
Brodění organizuji podle všech pravidel s použitím dvou lan, přidávám ještě třetí pro případnou záchranu batohu. Nejprve jdu já, pak Petr a Bára a nakonec Matěj. Nebylo to nic hrozného.
V jedenáct to máme za sebou - a vlastně i naši expedici, protože tohle byla poslední překážka na cestě. Hodinu posedáváme u řeky a pak stoupáme nahoru na Lukovou polanu, kde si později najdeme místo pod srázem u potoka, kde budeme nocovat. Do základního tábora pod Leninem se nám ještě nechce.
Před deseti lety bylo na Lukové polaně živo, stálo tu pár jurt a spousta stanů. Dnes tu není nic...
Bára jde později sama do BC, přinese chleba a nějaké informace. Zítra se tam přesuneme, pozítří bychom měli mít odvoz do Oše.
Jdeme spát přecpaní chlebem, ke kterému jsme přikusovali všude v okolí rostoucí cibuli.