Jak tenhle den viděli: | |
Petr | Bára |
Vstáváme v půl páté. Pro mě je to krušné ráno, nespal jsem. Strávil jsem celou noc v takovém tom mrákotném stavu "za minutku zazvoní budík, nezaspi to!". Takže jsem osm hodin ležel v polospánku a čekal na pípnutí hodinek...
Ráno je krásně a velký mráz. Vyrážíme ve tři čtvrtě na sedm. Kóta 6418 nám komplikuje postup, musí se tam pořád traverzovat a obcházet obrovské převěje, visící nad Ledovec Korženěvského. Lezení je stále těžší a kolem jedenácté to musíme odpískat. Je to obtížnostně asi tak za 3, ale v šesti kilometrech... Snad bychom to mohli dát, ale nestihli bychom se jistě vrátit včas. Urazili jsme zatím jen asi jeden kilometr hřebene z celkových tří - a to by nás pak čekala ještě zpáteční cesta... Končíme ve výšce 6330 metrů, je to tu nádherné.
Cestou zpět ukládám pod skálu krabičku, pokusím se z ní udělat doma kešku.
Ve stanu jsem úplně grogy, tři hodiny ležím s tepem hodně přes 100, teprve navečer se dávám dohromady. Petr je na tom podobně. Zítra bychom rádi sestoupili až pod Sedlo Korženěvského. Od tří hodin sněží, bojím se, že sestup v čerstvém sněhu bude obtížný a nebezpečný.